Sémanticko‑slovotvorná kategorie substantiv v rámci radikální verze ↗OTS. Mezi názvy osob (resp. podobných bytostí, např. pohádkových) je v č. jen málo substantiv neodvozených či z hlediska současné č. nemotivovaných (často přitom jde o jména přejatá z cizích jazyků). Patří sem zejména: obecný název pro lidskou bytost – člověk a názvy této bytosti podle pohlaví: žena, muž, chlap aj.; podle věku – dítě, kluk aj.; podle příbuzenských vztahů – matka, otec, syn, dcera, zeť, strýc, teta, neteř aj.; podle společenské funkce – císař, král, rytíř, kníže, hrabě, princ, konšel aj.; podle povolání (výjimečně) – kněz, kat, kočí; pohádkové bytosti – víla, trpaslík, obr aj., nadávky – blb(ec), debil aj.

Drtivá většina názvů osob jsou substantiva derivovaná buď ze sloves, z jiných substantiv n. z adjektiv slovotvornými ↗sufixy. (Jen malá část derivovaných názvů osob jsou kompozita.) Jsou to názvy pojmenovávající „druh osoby“: (a) vzhledem k činnosti označované základovým slovesem, která je pro ni charakteristická a kterou vykonává pravidelně jako své povolání n. v rámci svého povolání (krotitel); (b) vzhledem k činnosti označované základovým slovesem, která ji nějak charakterizuje, aniž jde o činnost profesního charakteru (usmiřovatel); (c) vzhledem k nějaké „substanci“, která je pro její sociální existenci nějak charakteristická či významná a je pojmenována substantivem (školník, klavírista); (d) vzhledem k nějaké její charakteristické vlastnosti (dlouhán, pošetilec). Názvy typu (a) a (b) jsou deriváty sloves (deverbativa), názvy typu (c) jsou deriváty substantiv (desubstantiva) a názvy typu (d) jsou deriváty adjektiv (deadjektiva). Z hlediska významového jde v případech (a) a (c) o ↗názvy osob jako nositelů role profesní, v případě (b) o ↗názvy osob jako nositelů role obecně činnostní; v případě (d) o ↗názvy osob jako nositelů vlastnosti.

Názvy osob se v č. odvozují dlouhou řadou sufixů, které ovšem hrály a hrají ve slovotvorném systému č. i v komunikaci různou roli. Jsou to následující sufixy, připínající se k slovotvorným základům (kmenům) sloves, substantiv a adjektiv (v následujících příkladech je vždy první pozice pro deverbativum, druhá pro desubstantivum a třetí pro deadjektivum; pokud je v té které pozici uvedena „–“, znamená to, že daným sufixem se název osoby od tohoto základu netvoří): ‑a (sluha, –, invalida), ‑áč (–, –, boháč), ‑ák (kuřák, Pražák, dobrák), ‑an (skokan, Pražan, –), ‑án (–, republikán, dlouhán), ‑ánek (–, –, ufňukánek), ‑ant (aspirant, –, –), ‑ař/‑ář (záchranář, sloupkař, –), ‑as (–, –, chuďas), ‑ce (plátce, –, –), ‑č (řidič, –, –), ‑čí (mluvčí, –, –), ‑dlo (strašidlo, –, –), ‑e (batole, –, –), ‑ec/‑ovec/‑inec (letec, Japonec, slepec; keynesovec; Kartaginec), ‑ek (–, –, mládek), ‑eň (učeň, –, –), ‑ent (absolvent, –, –), ‑ér (aranžér, –, –), ‑éř (–, bankéř, –), ‑ián (–, freudián, –), ‑ik (–, akademik, –), ‑ík (vlastník, –, mladík), ‑ín (–, –, podivín), ‑ina/‑otina (–, klučina, dětina; nahotina), ‑íř/‑ýř (malíř; šenkýř, –), ‑ista (publicista, esejista, –), ‑ka (mluvka, –, –), ‑l (žvanil, –, –), ‑na (běhna, –, –), ‑ník (dělník, lesník, bídník), ‑och (–, –, běloch), ‑oun (–, –, drzoun), ‑or/‑tor/‑átor (revizor; excerptor; agitátor, –, –,), ‑ouš (–, –, teplouš), ‑tel (učitel, –, –).